Jour treize (8.5.)

Vamos!

Nevím na kolik je důležité se ohlížet zpátky na věci minulé, ale jsou-li některé dny plné moc, možná lepčí si zachovat vzpomínku do těch prázdných. Sny v našem čechokempu jsou vskutku pestré, možná víc než diskuzní paleta ranních spílání. Oizy nás sice upozorňuje na možnost tantrických setkání, nož k vaginální akupresúře dodává pouze nemnoho informací, navíc zprostřetkovaných. Dáme tak ještě chvilku šanci Forbesu (bychom byli lepšími) a vzápětí všechna předsevzetí mažem načínajícím druhým kilem Nutelly, když rozhodně nehodláme dát šanci krabici Chiquita a jejím zásobám.

Následuje obligatórní coffee u Alex a prejže přes Kentucky do Tennessee. Já volím pauzu, Oizy a John vícedélku, což v jejich podání značí vylézt 6a na polici, chvíli se kochat převisy a pak se nechat spustit na zem (v případě Oizyho), resp. elegantně slanit (v případě Johna). To jen tak nezastaví Mr. Cochona, kterýšto po chabé hodince trestá epesní diagonálu v hlavní stěně a navíc i mojí chabou schránku s níž si čas od čaje pohazuje při dobývání degénu, obzvlášť ve chvílích, když se snažím slunit. Chlapci znechucení tak ohromným výkonem račí mizí ve fíkách za Cirque Baumesem…

Vzhledem k přicházejícím dvoum španělačkám si ozvláštňujem chvilku hovory k sobě o sdolnosti bo chentnosti kobiet, sdílení času s něma, prioritách, volnosti, či tuzosti vztahu, možnostech a toleranci, (ne)pomíjivosti téhož problému nutkání, a pročež o lásce fyzické a nestoudné, jakož i oddanosti a souznění a vlastně o něžném pohlaví vůbec…

Soleil tou dobou pokročilo, a tak se musí podávat i výkony. Přidává se emigrantka La Melánge a Johnovy nezbývá než ztrestat své první A+ z první bomby. A vskutku nedal-li by, šeredně by na to doplatil, pač jsem byl připraven ho zkřesat jak cigán kohouta na hraní, pač facky se už považují pouze za volnočasovou aktivitu dovádějících hetero/homo párů. Kolem šesté konečně dopřáváme žaludkům cos obědových sardinek a poklidně s Hitmem uleháme spánkem blažených….

Na večer je Tarn obzvláště teplý a při rozcičce svaly o to míň zkrácené, což naplňuje nejen tělo, ale i esprit skupiny. Jako další ozvláštnění se s Oizym rozhodujem pro nedělání večeře, což se však nesetká s nadšením druhé části osádky. Pročež nastává intermezzo:

Die Beschreibung des eines Kampfes, nebo také Le grand pontification.

(účastníci – pontifikovaný: John Fatamorgana, pontifikátor: Jean de Slap, posluhovač/rozkuřovač: Mr. Cochon, dokumentátor – Simon le Lofas, přihlížející/kuchtík – La Melangé)

Za stálého míchání přihlížející se otáže pontifikátor usedlý na vyvýšeném místě pontifikovaného, klečícího před ním: Magnus fili Petr, in nomine patris et fili et spiritus sanctis, suscipiam nos corpus (posluhovač ukáže plátek česneku, pontifikátor svátosti požehná), nos sangvinis (posluhovač ukáže láhev Merlotu, pontifikátor svátosti požehná) et nos proteinus? (posluhovač ukáže proteinový nápoj, pontifikátor svátosti požehná)

Pontifikovaný odpoví: Oui.

Pontifikátor vznešeně pronese: Fiat nos pontificus et spiritus patris!

Posléze společně s posluhovačem podají svátosti pontifikovanému a on je skonzumuje.

Na závěr je pontifikovaný polit svatou vodou z Tarnu a je poctěn doubležanda fackou pontifikátora a rozkuřovače za provolání:  Haleluja, Kyrie eleison,Abadžikra, Amen!

Pontifikovaný pouze dodá: Žanda is the boss.

Pontifikátor a posluhovač obřad ukončují za hlubokého tónu okolního vesmíru: Ω Dokumentátor ukončuje fotodokumentaci, přihlížející počas obřadu přůběžně míchá večeři a kontinulélně pokračuje v přípravách jídla.

(konec intermezza)

Od té chvíle sledujeme již jen jeho kroky. Hitme se sice snaží ještě dopsat zážitky předchozího dne, nož sangvinis již proudí a tep v žilách se zrychluje a jeho myšlenky tak jsou minimálně hlasitě konfrontovány dalším koncertem, jenž nám náš Focus formou CD changeru nabízí. Co následovalo bych nazval un grand melangé dans la vouiture (pozor! nezaměňovat s ozvláštňováním La Melangé, k němuž samozřejmě nedošlo). Lidi, jídlo, písně se míchaj rychleji než již vypité víno, či Oizyho ozvláštněné Há řízlé Pikem, keré zapomněl doma.

Mimojiné se přidává i Alan Delon, vrátivší se z Kampúčie a měnící nám kratochvíli v dým a prach… Používání baguettes jako paliček pro bicí, či zasedávání různých klínů a pák je samozřejmostí, a pročež sme za hodinu hiclý víc než cirque du soleil a končíme opět v již chladném Tarnu, kterýšto klidní rozpálené hlavy i zrychlený dech.

Simon si dává ještě sólopárty s bažetama, které pak při časné petit déjeuner ozvláštní jeho žaludek, nož to mi už spíme po bocích našeho velkého duchovního otce, a tak nás vidina šnědaně sans baguettes nijak netíží. On totiž naše slova změní v činy, vzduch v chléb a naše hlavy i pajšly tak již na věky budou naplněny.

Chvála ho! Hoň ho! Kršna! Liberté toujours! Amen.

                                                                                                          Jean de Slap

Žúr Douze

O již každodenním probuzení za svitu vycházejícího slunce pod stromy zrajících fíků se již není nutné dlouze rozepisovat. Rovněž tak o povinné návštěvě naší kavárničky a o následných problémech problémech s kanalizací v Les Vignes.

Po tomto obligátním restartu do nového dne zasedne rada osvícených nad umně vylákanou publikací o skalních radostech, pročež Simon s Oizem přicházejí s ideaou vícedelkových radovánek k nimž i Jean projeví jistou náklonost, avšak John přicházející z míst kam i král chodí sám odvětí vyhýbavé „možná“, čímž rozhodne o údělu jejich a rozdělí cestu spravedlivých ve dví.

Po mužně přátelském objetí a se zjihlým pohledem dělí se cesty dvojic. Jean s Johnem se odebírají do „zadnice ve fících“ a Oizo se Simonem se vydávají směrem k pramenu Jointy. Zde si vybírají snadný směr kamenolomem Jointským a přes nástrahy entropické stěny a za lačného přihlížení dvojjakých potomků třetí hor vystupují k vyvrcholení za povzbuzování procházejících německých vejmiňkářů. Po krátké leč slastné vrcholové kontemplaci sestupují nazpět k dolině, pročež pokoří i nástrahy šprýmů skrytých míst přestupních. 

Nedočkaví již po svých druzích volí cestu nazpět do „Park Hotel en Riviere du Tarn“. Obtěžkání prožitými zážitky testují validitu expirace Simonových zásob. Ačkoli soudruzi tušili vznešenost Johnovu, až po hvězdném zjevení přirození jeho i celé univerzum nahlédlo svatosti Johnovi. V pokání tohoto zážitku diskutují věrozvěsti zda i Mea Vulva sestoupí z nebes pro hřích vezdejší a své corpus na oltář lidskosti položí. V transcendenci této nechávají „novum ordo emané“a usínají v poslední den starých pořádků.

                                                                                               Oizo Hitme

Den 11.

Do nového dne nás vítá jasná slunná obloha. Jean vylézá ze svého voňavého bivaku a podivuje se kde, že si to vlastně ustlal. Po krátké snídani (docházejí nám potraviny) oblékáme čistou garderobu, Hitme a Jean z konfekce ALA POKAC a vyrážíme na nákup proviantu. Po cestě nezapomínáme zastavit v naší oblíbené kavárně.

Hitme a Jean se drží svého původního plánu z předchozího restdeye- (ŘEKA- KAJAK). Bohužel i nadále je říčka moc rozvodněná a sympatická slečna od pumpy odmítá Hitmeho podruhé.

Po tomto zklamání vyrážíme na pláž naplnit naše prázdná bříška. Posilněni jídlem uléháme k pravidelnému polednímu spánku.

Odpolední čas si zkracujeme procházkou po malebné francouzské vesničce. Jean nemůže odolat návyku z Prahy a zakrátko již oťukává vrátka okolních stavení. Je překvapen, když mu téměř okamžitě otvírá zvědavá dívčina. Po krátké francouzské konverzaci, odjíždíme do našeho základního tábora.

Cestou zpět se Mr. Hitme ještě rozhodne zkusit štěstí u mrské stařeny ohledně kajaků, ale jeho prosby zůstávají nevyslyšeny a odjíždíme s nepořízenou.

Jako další program dne volíme cachtání v řece a opalování našich těl na odlehlé pláži. Příjemně unaveni slunečními parsky odcházíme k večerní tabuli. Šéfkuchař Jean nám připravuje opravdovou delikatesu- růžovou rýži s neidentifikovatelnou hmotou, později se dovídám, že je to sojové maso.

Po večeři vyrážíme na obhlídku nových sektorů a plánujeme výstupy na další den. Se soumrakem uléháme do spacáků a dopřáváme si zaslouženého odpočinku. 

                                                                                             Simon le Lofas

Den 10

Ráno v našem parkhotelu vypadají kombajny wspinaczne spíš jako po homeless toluen party na Hlavňáku. Nicméně hned poté, co snídaňové monosacharidy zaplaví krevní řečiště, se nálada jako zázrakem zvedá a přelezové plány se vracejí až do osmého fr. stupně.

Naše skupina se záhy dělí vedví – sralbotky odcházejí do nadhodnoceného kvakosektoru nad parkoviště a Sajmon se mnou míříme rovnou k výzvám v Loasifu.

Rozlezové choďáky nás mírně překvapí. V další lehké rozlezovce Sajmon nemůže odolat a tréninkově si dává dolezový bouldr stále znovu a znovu, až má předloktí jako měchy na víno. Stěží se mi ho podaří přesvědčit ke slanění a zkoušení i jiných cest.

Mezitím se vracejí chlapci z parkoviště, samý smích, tak lehkou 7a+ prý ještě nelezli, chachacha chichichi, nemůžou se přestat smát… To nám to začíná.

Přesouváme se k projektu za 7c. Hitme se ještě snaží vypůjčit si z projektu cizí presa, majitel se o ně však překvapivě hlásí. Cesta je ztrestána zkrokováním a po pokusu o flash nachystána k pinkpointování.

Před obědem se ještě cachtáme ve vyhřátém Tarnu, Sajmon v něm vydrží dokonce 2x3sec.

Po spánkové siestě zahajujem frontální útok na skály – levé křídlo obětujem na Loasif, pravé na Tennessee.

Přes naši vyhlédnutou linii nám zrovna přebíhají dva blázni v cestě, která vede skrz celou monumentální stěnu. První padá u předposledního jištění a říká něco o tom, že si zapomněl zapnout punta nebo co, z 50m je špatně rozumět. Jak vidno, o přelezu mohou rozhodovat i zdánlivé maličkosti.

Další banda, složená převážně ze starců a bezdomovců, dává nadějné pokusy v 50m cestě za 8b. Kouření doutníčků a pavlačování pod skalami zřejmě zaručují dlouhý lezecký život.

V naší vzdušné spáře Sajmon vzlíná v naprostej expozícii a zastavuje se až v převazovacím štandu. Dál už prý nenašel odvahu. Škoda, měl jsem pro něj připraven krásný, cca 15m polet.

Jako závěrečné ozvláštnění dáváme dva rajbasy, kde si málem rozdrtíme prsty na nohou.

Po večerním chutném Eintopfu se zaslouženě ubíráme do decentního světa vína a za vyprávění bohatýrských historek postupně odpadáváme – někdo do keříků s hovny, někdo smíchy u auta, ti nejšťastnější do spacáků co nejdál od radioaktivního kamene.

                                                                                          John Fatamorgana

C´est le IXe jour

Divoké sny a pernamentní erekce osádky dáva tušit, žeš právě tyto těla překypující energií budou trestat fše, jako poklidný beránek Mr. Hitme cizáky ve Vieře (pamodaj jej večnú slávu!). Obligatórní seanc s dobíjením a kafem ve Vignes a hurá hore hájom tresčiť! Kosa opravdu kosila, nož i ta jednou padne na kamén. Tím se aspoň pro Oizyho a mne stal arachnid Arnaque, kde oba padáme v půlce závěrečného, resp. jediného bouldru štreky. V Big Bossovi dopaběrkuji aspoň na dohled řetězu, nož ani zdaleka ne do cruxu. Tímto nenaplňuji skutkovou podstatu 3x 8a/den a pročež i předem odhodlaný Oizy mi nevysaje proteinovou bombu a pytel zůstává nedotčen.

Mezitím Simon, pán nezastavitelný, a John, pan america, probijí plotny Calmes-vous, kde opravdu častokrát stačí zklidnit dech a ono to pak de samo. Na závěr ješče stropisko l´Oasifu, keré naším wzpynačům už nedá a vamos zvlhčit těla v Tarn a sežrati večeři. Simon seznává, žeš rýžové nudle se lépe konzumují jako rýžová kaše a tímto ozvláštněním nám zpříjemňuje konzumaci eintopfu. Místo věčerinky pozorování zvězd a s poklidnějšími sny upadáme v réženérační spánek.

                                                                                                          Jean de Slap

Žúr Huit

Probuzeni za rozbřesku okolo 11 dopolední se pomalu probíráme po kulturním večeru za zpěvu a letmo nás osvěžujícího trusu nám nad hlavami hnízdícího ptactva. Po kvalitní večeři z útrob Simonových zásob volíme rovněž snídaňové menu typu BETON. Vzhledem k těmto dvěma vytříbeným pokrmům je nutné neprodleně poctít návštěvou naši oblíbenou kavárnu v Les Vignes, kde si dáváme naši již tradičně gargantuovskou objednávku dvou mikropresíček  za 1 Euro a 10 centů.

Seč jsme nenároční stran naší objednávky o to více zde ze sebe zanecháváme a po slabé hodince nutné k dobití telefonů se s milým úsměvem loučíme.

Oizo s Jeanem pojmou za cíl pokořit Tarnský potok společnou jízdou na kajacích. Mrská stařena v půjčovně jim však zbaběle odmítá vydat požadované čluny s tím, že je hladina potůčku příliš vysoká. I přes Oizovo naléhání odmítá uznat, že smělost, dovednosti i chrabrost zkušeného Jeana, který již minimálně jednou v kajaku jel i Oizovi letité vodácké znalosti nabyté nejedním sjezdem Lužnice bohatě převyšují nároky francouzské bystřiny. Žel nic naplat. Po rychlé obhlídce obou břehů a nedaleko ležících kanoí a krátké přednášce Oizově o rozdílech v pojetí krádeže, nedovoleného užití cizí věci a výpůjčky nakonec opouštíme Les Vignes un ou deux kayak louer.

Cestou po Auryes se Oizo snaží dát ještě jednou šanci zbabělosti francouzských kramářů a svým rošťáckým 10 dni nemytým šarmem napadá o poznání sympatičtější pronajímatelku lodiček. Ta ač uchvácena Oizovou vytříbenou francouzštinou i úsměvem Gigola, který jemně dobarvuje švihácký knírek sňatkové podvodníka, nakonec loďky přesto nevydává. Seč zhrzeni francouzským pohrdáním příslibem hrdinských činů odjíždíme k nákupu  ingrediencí večerní tabule, alias 4 lahví vína, sýrů a paštik.

Po obědě a rehabilitační zastávce u řeky, kde naše klukovské duše neodolají hře o nejbolavější rameno a zkoušíme tak vodním kamenem zasáhnout protější břeh. S umdlévajícími pažemi a občas vystřelující bolestí vydáváme se na projížďku údolím Jointy.

Zde si dopřáváme spravedlivý spánek na parkovišti a poté se rozhodujeme pro vskutku krasovou kratochvíli, totiž návštěvu vápencové jeskyně Dargilian. Zde nás i místního průvodce Jean poučí o krasových jevech a dá nám dále nahlédnout do jeho romantické duše speleologa, za což nám dá průvodce i slevu na vstupném.

Po takto krásné tečce za vydařeným dnem odjíždíme z5 do našeho park.hotelu, kde si vychutnáváme další lahodný pokrm z kuchařky „co najdeme  v krabici“ a osvěženi večerní jógou a koupelí uléháme za setmění.

                                                                                                       Oizo Hitme

Den 7. 2.5.2013

Z ráje boulderingu nás vyhání déšť. Na další cesta míří více na jih, směrem za sluncem.

Do naší nové destinace přijíždíme pozdě v noci. Na parkovišti shledáváme párek českých skvoterů, ke kterým se přidáváme. Celkem v poklidu a bez dalších výtržností uléháme do spacáků.

Ráno se nikdo nikam nežene a dospáváme deficit z předchozího nočního přejezdu. Po lehké snídani vyrážíme ke skalám, samozřejmě s povinnou zastávkou na ranní kávičku a vyprázdnění našich těl v místní kavárně.

Během přebalování věcí nám John Fatamorgana vysvětluje možnosti aplikace teplého košíku a rozdává rady a tipy jak potěšit opilé spící kamarády.

Po příchodu do skal Jean cítí přebytek sil z předchozího bouldrování  a na rozlez se pouští do 7a, kterou s lehkou přídrží za expresku  ladně přelézá. Mr. Hitme testuje svoji vytrvalost na téže cestě.

V půlce délky ho však zaskočí náhlé tvrdnutí jeho mocného předloktí , což vede k tomu, že cestu nakonec nedolézá.

To John Fatamorgana a Simone volí na rozlez trochu jiný level a pouští se do 5c. Tento opravdu cenný onsight je dostatečně namotivuje a jako další skalp volí 8a. Je to poněkud tvrdší oříšek, poté co lehce přelézají spodní pasáže cesty je trochu zaskočí neustál se zmenšující chyty v čím dál více převislé skále, tak další postup raději vzdávají. Simone si trochu spraví náladu na 7a, které mu předlezl Jean s Hitmem.

Jako další oběť si vybíráme 7b, které nás všechny dostatečně ztrestalo.   

Po těchto výkonech volíme moud odpočinku a odcházíme k řece TARN, kde poprvé od výjezdu omíváme svoje LE LOFAS vlažnou vodou.

Po lehké svačince a spánku Simon a John opět vyrážejí do skal. To Mr. Hitme a Jean zůstávají nadále v pozici v leže a zevlují. Jen s povzdálí slyšíme jak na nás tahle zevlující parta volá, že odjíždí do přilehlé vesnice pořešit večerní žůrku (vracejí se s dopisem od LILI). Toto psaní v azbuce se snaží Jean část večera přelouskat, ale nakonec to vzdává.*

Vaříme večeři, kterou zahajujeme motlitbou, která mě Simonu nic neříká. Celkem poklidné popíjení vína obohacuje Mr. Hitme svými povídkami z mládí, ve krerých nám popisuje jak pobíhal po štatlu se samopalem o naháněl plešky.

Načež Jean de Slap dostává nápad rozjet technoparty v našem dopravním prostředku, což se záhy stává skutečností. Velikost tanečního prostoru nás nikterak neomezuje.

Poté co se dostatečně vyřádíme přichází večerníček opět v podobě vážné hudby, která nás zklidní a po pár prdech kvalitního tabáku rozpouštíme seanci a odcházíme každý do svého spacáku. 

                                                                                                        Simon le Lofas

*pozn. – po telefonátu bylo ozvláštnění objasněno a písmo následujícím dnem rozčísnuto