Nevím na kolik je důležité se
ohlížet zpátky na věci minulé, ale jsou-li některé dny plné moc, možná lepčí si
zachovat vzpomínku do těch prázdných. Sny v našem čechokempu jsou vskutku
pestré, možná víc než diskuzní paleta ranních spílání. Oizy nás sice upozorňuje
na možnost tantrických setkání, nož k vaginální akupresúře dodává pouze
nemnoho informací, navíc zprostřetkovaných. Dáme tak ještě chvilku šanci Forbesu (bychom byli lepšími) a vzápětí
všechna předsevzetí mažem načínajícím druhým kilem Nutelly, když rozhodně
nehodláme dát šanci krabici Chiquita
a jejím zásobám.
Následuje obligatórní coffee u Alex a prejže přes Kentucky do Tennessee. Já volím pauzu, Oizy a John vícedélku, což v jejich podání značí vylézt 6a na polici, chvíli se kochat převisy a pak se nechat spustit na zem (v případě Oizyho), resp. elegantně slanit (v případě Johna). To jen tak nezastaví Mr. Cochona, kterýšto po chabé hodince trestá epesní diagonálu v hlavní stěně a navíc i mojí chabou schránku s níž si čas od čaje pohazuje při dobývání degénu, obzvlášť ve chvílích, když se snažím slunit. Chlapci znechucení tak ohromným výkonem račí mizí ve fíkách za Cirque Baumesem…
Vzhledem k přicházejícím
dvoum španělačkám si ozvláštňujem chvilku hovory k sobě o sdolnosti bo
chentnosti kobiet, sdílení času s něma, prioritách, volnosti, či tuzosti
vztahu, možnostech a toleranci, (ne)pomíjivosti téhož problému nutkání, a
pročež o lásce fyzické a nestoudné, jakož i oddanosti a souznění a vlastně o
něžném pohlaví vůbec…
Soleil tou dobou pokročilo, a tak
se musí podávat i výkony. Přidává se emigrantka La Melánge a Johnovy nezbývá než ztrestat své první A+ z první bomby. A vskutku
nedal-li by, šeredně by na to doplatil, pač jsem byl připraven ho zkřesat jak
cigán kohouta na hraní, pač facky se už považují pouze za volnočasovou aktivitu
dovádějících hetero/homo párů. Kolem šesté konečně dopřáváme žaludkům cos
obědových sardinek a poklidně s Hitmem uleháme spánkem blažených….
Na večer je Tarn obzvláště teplý
a při rozcičce svaly o to míň zkrácené, což naplňuje nejen tělo, ale i esprit
skupiny. Jako další ozvláštnění se s Oizym rozhodujem pro nedělání večeře,
což se však nesetká s nadšením druhé části osádky. Pročež nastává
intermezzo:
Die Beschreibung des eines Kampfes, nebo také Le grand pontification.
(účastníci
– pontifikovaný: John Fatamorgana, pontifikátor: Jean de Slap,
posluhovač/rozkuřovač: Mr. Cochon, dokumentátor – Simon le Lofas,
přihlížející/kuchtík – La Melangé)
Za stálého míchání přihlížející
se otáže pontifikátor usedlý na vyvýšeném místě pontifikovaného, klečícího před
ním: Magnus fili Petr, in nomine patris
et fili et spiritus sanctis, suscipiam nos corpus (posluhovač ukáže plátek
česneku, pontifikátor svátosti požehná), nos
sangvinis (posluhovač ukáže láhev Merlotu, pontifikátor svátosti požehná) et nos proteinus? (posluhovač ukáže
proteinový nápoj, pontifikátor svátosti požehná)
Pontifikovaný odpoví: Oui.
Pontifikátor vznešeně pronese: Fiat nos pontificus et spiritus patris!
Posléze společně
s posluhovačem podají svátosti pontifikovanému a on je skonzumuje.
Na závěr je pontifikovaný polit
svatou vodou z Tarnu a je poctěn doubležanda fackou pontifikátora a rozkuřovače
za provolání: Haleluja, Kyrie eleison,Abadžikra, Amen!
Pontifikovaný pouze dodá: Žanda is the boss.
Pontifikátor a posluhovač obřad
ukončují za hlubokého tónu okolního vesmíru: Ω Dokumentátor ukončuje fotodokumentaci, přihlížející počas obřadu
přůběžně míchá večeři a kontinulélně pokračuje v přípravách jídla.
(konec intermezza)
Od té chvíle sledujeme již jen jeho kroky. Hitme se sice snaží ještě
dopsat zážitky předchozího dne, nož sangvinis již proudí a tep v žilách se
zrychluje a jeho myšlenky tak jsou minimálně hlasitě konfrontovány dalším
koncertem, jenž nám náš Focus formou CD changeru nabízí. Co následovalo bych
nazval un grand melangé dans la vouiture
(pozor! nezaměňovat s ozvláštňováním La Melangé, k němuž samozřejmě
nedošlo). Lidi, jídlo, písně se míchaj rychleji než již vypité víno, či Oizyho
ozvláštněné Há řízlé Pikem, keré zapomněl doma.
Simon si dává ještě sólopárty
s bažetama, které pak při časné petit déjeuner ozvláštní jeho žaludek, nož
to mi už spíme po bocích našeho velkého duchovního otce, a tak nás vidina
šnědaně sans baguettes nijak netíží. On
totiž naše slova změní v činy, vzduch v chléb a naše hlavy i pajšly
tak již na věky budou naplněny.
Chvála ho! Hoň ho! Kršna! Liberté toujours! Amen.
Jean
de Slap
