Na místo našeho prvního bivaku přijíždíme kolem druhé hodiny v noci-
Lucembursko- městečko Berdorf.
Když jsme se vyškrábali z auta Mr. Hitme pronesl již zmiňovaný
památný výrok „Je tu chladno“, což vedlo k tomu, že jsme usedli zpátky na
sedadla a začali konzumovat alkohol za volantem.
Na dobrou noc nám Jean de Slap zahrál ukolébavku v podobě vážné
hudby (Leningradskou), což nás dostatečně uspalo.
Ráno počasí slibovalo skutečné lezecké výkony. Lehce poprchalo, tak jsme
zvolili romantickou procházku po místních jeskyních a soutěskách, kterou nám
Jean de Slap obohacoval geologickou přednáškou.
Po vydatném obědě (tuňák, tvargle a česnek) konečně vyrážíme do skal.
Z počátku máme trochu problém najít přístupovou cestu, což je záhy
vyřešeno, když potkáváme pětičlennou rodinku s dvěma dcerkami. Zavěšeni za nimi s pohledem upřeným na
jejich drobné ďubky se rozpoutává bouřlivá diskuze, koho dříve ozvláštnit.
Když přijde řeč na jejich paní matku poněkud amorfních tvarů, trošku se
vyděsím.
Konečně přicházíme ke skalám- je to tu podobné jako v Labáku, jen
s jištěním tady nešetří.
Společně s Jeanem vybíráme první cestu, krásná linie mírně převislou
plotnou. Po prvním boulderu Jean hodnotí cestu asi tak za 8-. Poté co jsme ji
oba zapytlili se dovídáme, že to byla 9-, což nám trochu zvedne náladu a
odcházíme ztrestat 7a+. Naše pokusy jsou úspěšné.
Po cestě ze skal se ještě zastavujeme na místním hřbitově, kde doplňujeme
zásoby životodárné tekutiny (nikdo netuší
zda je pitná).
Vaříme večeři, dopíjíme zbytky vína a spokojeně uléháme do spacáků.
Simon le Lofas
