Po vítězném husitském tažení Žižkovem (spojeném
s rabováním) jsem si ustlal raději v kuchyni na gauči, jelikož ve
zbytku bytu to začínalo vypadat jako na staveništi. Těsně před usnutím jsem již
jen zaslechl, jak stavbyvedoucí Mr. Hitme vyčiňuje dělníkům za nepořádek na
pracovišti – tvárnice Ytong do postele asi nepatří.
Dopoledne jsem po návratu z výměny valut mírně
znejistěl, když jsem našel kamarády u počítače, kterak si prohlížejí lezecké
oblasti v Bulharsku, mluví o Albánii a Jean si na posteli listuje
průvodcem Thajska. Po následné konzultaci s počasními servery nakonec
volíme LUCEMBURSKO (body pro Jeana)! Údajně písek bez Kinderkopfů.
Těsně před odjezdem se v rámci ozvláštnění pokouším
uplatnit kartičku Hudy v řetězci Hanibal a projdeme také rychlokurzem
vietnamštiny v restauraci na obědě (umím si nyní objednat jídlo Bum bum
bum – pozor na přídechy a aksány).
Zastavujeme se ještě v Plzni na bláznivé sobotní
nákupy. Rozverně hopkáme po rozlehlém nákupním centru, chichotáme se a o překot
házíme do košíku rozličné komodity. Nakonec se ještě zastavujeme v módním
butique a zkoušíme si jen tak pro náladu nějaké ty blůzičky. Hitme volí nakonec
sexy proužek, který mu opticky rozšiřuje hrudník (velmi šik) a v nákupním
rauši přidává i roztomilé brýle, ve kterých vypadá jako francouzský
intelektuál, ale takový ten veselý a vtipný z filmů, ne suchopárný jako
třeba Sartre nebo Camus. No nic, dost už o nákupech, božínku..
Cestu nevím přesně, jak popsat. Byla opravdová slast
cestovat ve fantastické společnosti Filipa Topola, Ozzyho, Rageu, Jinovatky
(objev roku!), Joy Division, Zepellinů, Velvetů, Van der Graafova generatoru
(nee, Čerte, dělám si prdel, generátor sme si fakt nepouštěli) a spol.
Atmosféra, jak kdybych to všechno slyšel poprvé.
Hitme poněkud zvláštně gestikuluje pokaždé, když míjíme
ceduli Hailbrun, což se mi objasní až další den, kdy neprojde Turingovým testem
a vyslouží si další přezdívku Hall. Jean se snaží komunikovat s ostatními
účastníky silničního provozu, zejména s těmi, kteří rozproudí jeho i
beztak bujnou fantazii vyzývavými poznávacími značkami. Dokonce nechtě vyplašíme
i podezřelé, zamlžené auto na parkovišti – snad jsme jen oddálili osud oběti
zvráceného pederasta.
Na parkále v Lucembursku jsme se uložili u cedule
s nápisy, kterým jsme nerozuměli a zbytek se dá shrnout lapidárními slovy
Mr. Hitme:“Je chladno“.
