Do nového dne v challete au bois nás probudily polibky slunných paprsků a vzpomínky na hřbitovní kvítí. Ač přiotráveni umrlčí vodou nenechali jsme si vzít vítr z plachet a s úsměvem jsme přivítali další den diskuzí o ikonografii národních symbolů a sami si stanovili zástavu pro naši výpravu v barevné paletě hnědé, rudé a bílé. Navzdory ztupení nože posnídáme lahodně zmrzlý čokoládový krém a vyrážíme vstříc lezeckým zážitkům. Cestou do skal se zastavujeme na obligátní kávičku a i přes přítomnost osob nízkých mravů z nízkých zemí si vychutnáváme osvěžující mok, který nám současně slouží jako prostředek vyprázdnění a posledního rozloučení s pomstou ze záhrobí.
Na pěšince ke skalám se škádlíme myšlenkou jak bychom v duchu Clockwork Orange mohli zpříjemnit den další lezecké skupince. Nakonec však scházejí ze společné cesty dříve než je máme příležitost ozvláštnit. Po této mentální rozcvičce se již pouštíme do lezení a stylem opravdové onsightu etablujeme novou Grand combination de toute les vois. Povzbuzen tímto skvostným počinem se Jean snaží zapřést na toto téma rozhovor se dvěma trés belle fille, které byly alespoň podle Jeanova svérázného výkladu francouzského práva, jistě plnoleté. Ačkoli je Jean opravdovým polyglote, přesto se mu nakonec nepodařilo nalézt společnou řeč, a tak si odchází spravit chuť do noblesní hrany za 6b. John a Oizo si mezitím zajdou sklidit ovoce svých pískovcových dovedností do snadné 7a hrany, kterou Oizo s několika málo odsedy ladně slézá. Jean a Simon se pak svezou na liščím ocásku tuto 7áčkovou krásku si přidávají do svých deníčků.