Jako pravověrec jsem věděl že ji najdu! Nakonec trochu nečekaně, ale
již na první pohled mi bylo jasné, žo je to ona. A tam se strvdil plán, kerý jsem si umanul v dnech předchozích….
Tak padlo rozhonutí na trávu
Vyšehradu. Z Letné to je co by člověk kamenem dohodil, a tak o půl dne
později opravdu ulehám ke všem těm, keří měli snahu o obrodu našeho národa,
nebo si zvolili natolik specifickou cestu, že zůstali nezapomenutí. Otevřel
jsem knihu prorokovu a s tichým
smíchem zjišťuji, že byla vydána právě ve Vyšehradu.
Coexident beru jako bernou minci a den tak obětuji oné knize. Na on-sight sice
později nenacházím Faustův dům, nož chlad sv. Ludmily mi aspoň dopřává možnost
pokračovat v tom hicu v četbě. Pro podbarvení setitby v lavici mi do
toho parádně hrají orkány, keré atmosféře dodávaji na vážnosti a vše nabývá
dojmu jakéhos rituálního obřadu. Knihu dočítám v zahradě Františkánů,
těsně před setkáním s monsieur Cochonem s nímž pak okusím zač je toho
místní beton, půlnoční utopenec a hlavně pragožúr.
To se člověk nejdřív pokusí o ozvláštnění, nabere pivsona v hajzlu, vyleze na kríšu, seběhne
v zahrad a pak jen v nečekané konverzaci s ruslanou nahodí, že
by nebylo špatné prolnout cestu večerem ve společnou a nechat se tak s kompaněry
pozvat na teras, či vzápětí ono místo vyměnit za romale rap v putykovi, kerý sluchu lahodí stejně jak rezavý
mok jazyku, nechat se seznámiti s další sibiřanou a jedním UÁčkem, kerá
atmosféru kazí svou naprostou sebestředností, s jakouž jsem se u onoho
národa ještě nesetkal. Morgoši později mizí ve víru velkoměsta, my
s Hit-me v pečivařství, kde vysocíme jakous výsloužku čtyřkových
rohlíků (rozuměj vyrobených asi 15 minut zpátky, kolem čtvrté ranní), jež
zneužijem k ozvláštnění naších již jen zcela převodněných žaludků a
společně unikám zdlouhavého monológu naší nové kamarádky zpět do bezpečí
střech, jenž stihnem zároveň s východem slunce obkroužit kolem bloku, a to
i přesto, že mnoho z výšvihů již jevilo známky IV. obtíží uzavřené
Welzenbachovy klasifikační stupnice, jakošto například zdvih ze šroubu do
kramle s možností 20 metrového poletu, či naopak seslez mezi komíny
jakéhos dehtomaterálu, kterýšto ani zdaleka nevyniká nějakou vysokou křehkostní
křivkou. Ozvláštění nám dodává odvahy vernuť sja do kolektivu slovanských
přítelkyn aspoň se snahou zdokonalovat rusistiku, nož již zcela odevzdaní bez
nároku na odměnu splynutí těla, či ducha, člověk by totiž nečekal, jak může přes
příliš slov nejmenované ubít i tak zdatné bohatýry, jakšto sme byli my….
Jean de Slap
