Sobotní
den začal zhruba v sobotu ráno, hned po tom , co jsme se vzbudili
z předchozího spánku. Vyrazili jsme směrem k takovému zkurvenému
klouzališti, ale naštěstí jsme odbočili dřív a dojeli na Holštejn. Tam jsme se
snažili něco upachtit na skále, ale
vůbec mi to vertikální plavání nešlo. Šejka se sv. Janisem jsme nechali na
Vaňousech a sami jsme se mrcasili nad Holštejnskou jeskyní v nějakých
pohrobcích a čertově růžku. Snahy o secvičení kroků v obou cestách
byly, ale jednen od druhého žalostnější. Jeden měl problémy s tím, že je
moc slabej a druhej, že je moc silnej, velkej, nemotornej a neohrabanej. Ovšem
ten tlustší měl zas víc síly a štěstěny. Při jeho nadějném pokusu už měl i
diváky a to milého kouče Stračese, okatou Lucii a přívětivého advokáta Liškůta.
Po dalších marných pokusech se hezčí spojil s cyhtrým, aby vytvořili
perspektivní pár a utkali se s cestou Bouře. Nápad to byl ozajistný a taky
vyšel. Pak sme šli na Lidomornu, kde se lidi moří v těch blbě položených
plotnách. Několik pokusů v Barikádě v podání kouče byly jako nedělní
poezie. I slečna Lucie se pořádně vytáhla, když vzlínala vzhůru po Kontraverzní
lince směrem k nebesům. Po pár seznamovacích fyzických kontaktech a trochu
té hekací něhy to tam slečna poslala.
Následoval
nevyhnutelný návrat do Brna, abychom se mohli opětovně sejít k večeru
v nedalekém restauračním zařízení a vyměňovat si zážitky z tohoto
vskutku nevšedního dne.
Sraz
byl na Průmce, kde jsme drželi docela velký stůl, nicméně jsme nečekali, že
bude tu i tam malej. Lidé se začali pomalu scházet a Stračena se sv. Janisem
dorazili přímo z krasu. Večer bylo co slavit, když už Lůca vylezla Kontraverzi a
Koněv Harlínovi pohrobky. Chlastaly se desítky i dvanáctky. O konverzaci
nebyla nouze a i nějaké to ozvláštnění bylo. Asu vyzýval kdekoho na oční
souboje*. Poráží dokonce i ty, kteří s ním nehrají, je to strašný démon,
tou nocí proklet vítězstvími. Dokonce si i jednu oběť vzal stranou, aby na ni
demonstroval svou neutuchající sílu a převahu. Po stole koluje konopná mast a
alpa. Balí se cíga, čvaňháky a jiné cigaretoviny. Asu si píše poznámky
z večera neviditelným inkoustem. Sestava je široká – Asu, Stračes, sv.
Janis, Liškút, Koněv, Luca, Mára a možná i někdo. Když přišel Ondra Demián za
Asuem pro friendy, Asu mu je donesl. Poté se na ozvláštnění nemuselo nějak
sáhodlouze čekat. Tak nějak samo ze situace vyplynul jasný úkol. Tak jako
diamanty se vkládají do prstenů a korun, tak i Asuovy friendy se musely vložit
do jeho prdele. Úkol to nelehký, ovšem, když se na Asuovu nebohou tělesnou
schránku svalí asi čtyři borci, není to nereálné. Prdel vydržela. Ego snad také.
Již jsme se pomalu loučili s Průmkou a vyrazili vstříc víru velkoměsta. Po
cestě proběhly nějaké taškařice ve formě omývání těl směsí vody, elektrolytů,
mukusu, antiseptik, amylázy a lysozymu, následovala zvonkohra a hra najdi si
svou popelnici.
Příchod do fakt divnýho baru,
kde snad i toho chcíplího psa někam ztratili. Obsluha mdlá, líná a asi i
tlustá, nicméně muzika jakštakš a hlavně nahlas. Bábě na báru se nelíbí, když
Asu shodí Stračese na zem pořádným šťouchancem a ten se následně sápe na bar
převislou hranou tvořící barový pult. Bába jedovatá naň poslala nějakýho
vazouna, kterej se s ním snad ani nechtěl bavit, ale nakonec vše OK.
Závěrem jsem nucen zdůraznit, že Asu s Liškůtem porazili Stračenu se
sv. Janisem 10:0 ve fotbálku a srovnali ta sérii kanárů na 1:1.
