Celý život budeš roztahovat klín, aby v něj vešel podivuhodný mandarin.
Rozhod jsem se prostě zajít
k Bertovi pro lahvoňa. A i když
to mám ne dál než kilopade sekundantů, nedošel jsem. Střetnuvší John, totiž jak
už kolikráte, změnil mé kroky. No a žeš je lepčí průtokově se ohřívat ve
skupině, zcela odevzdaně putuji od výčepu k báru, pač v takových chvílích
vše nabývá rychlý spád. Samozřejmostí je návštěva slečny V., což je snad jasné každému jak fack na bledou kůži zadních
tváří.
Oizy si sice nikdy moc nebral
servítky, ale že prostě nemá prachy na rehabilitaci svého pochablého údu
(rozuměj pravého ramena) a na potkaní tak stylem šicí stroj zkřeše libovolně objemnou osobu s méně početným porostem
vlasů, by sic nám, kamarádům, co spolu výlevny rádi navštěvujeme, toliko
nevadilo, nož proč zrovna na onom magickém a posvátném místě, nám uniklo….
Každopádně o dva týdny později po naší ozvláštoňováci návštěvě Vieru zavřeli nadobro. Nepomoh ani
obětní ruitál tance lofasů, nepomohli ni rozšafně naházené dvacky v jukeboxu.
Prostě z nenadání nás opustila, jak bychom ji za to už nestáli. Pro pietu,
zvolili jsme vykonati očistnou pouť směrem na západ. Prostě vést naše kroky
stejně, jako když jsme opouštěli ono milované místo.
Na začátku nás bylo sedm, skoro
stejně jako zvěrstvověstů: mohutný bejček Francois
de Null, nikdy neochablý cajzl Geoffrey
de Nick, světaznalý líšeňský bakelitář Luis
de Chui, kteří naše společné kroky opustili v průběhu příprav,
z důvodů více, či méně závažných, Oizo
Hitme, zvaný na severu také Thorovo
kladivo, Simon le Lofas, monsiuer
neúnavný, Jean de Slap, jeden
z posledních stoupenců a praktikantů zvrácených praktik nejmenovatelného a konečně i sám velký John Fatamorgana, charismrachitický
učenec a poučný spolustolovník, kterýšto mezi holými zdmi Viery za hluku často nestravitelných písní jukeboxu strávil drahně
let, by nejen nás mohl poučit o trpělivě nastrádaných dovednostech tohoto
empatického místa, a odvracet nás ze scestí, pořád na ducha (resp. špirita),
chudého universa. Téměř se přidala i slečna Kristýna, nož špatné upochopení definice a smyslu ozvláštnění, které v jejím případě
chápání značilo pouze jakože snahu o přivedení další z dívek do skupiny
počas pietního výjezdu, tuto možnost zhasilo dřív, než byl by rozdmýchán řádný
fojront naděje. 
ze vzpomínek, Jean de
Slap
